Kubernetes prakticky: nasazení kontejnerů s Pod, Deployment a Service
V dnešním díle si spustíme nějaké kontejnery. Zatím se nebudeme trápit síťařinou, spíš si projdeme základní koncepty Podů, Deploymentů a zkusíme nějaký upgrade nasazené služby za provozu.
Váš první kontejner běžící v Kubernetes
V minulých dílech jsme si v Azure vytvořili AKS a umíme se do Kubernetes připojit jeho příkazovou řádkou kubectl. To můžeme použít ke spuštění našeho prvního kontejneru. Začneme jednoduchým imperativním způsobem, ale to je jen pro úvod – pak už budeme používat desired state předpisy v YAML, které zásadně doporučuji, protože jsou daleko blíž tomu, jak je Kubernetes vymyšlen (a ostatně kubectl příkazy stejně ve finále v clusteru vytvoří desired state předpis). Při založení kontejneru příkazem kubectl run použijeme restart politiku Never. Tím říkáme, že od clusteru zatím nechceme žádnou další pomoc – tedy chceme vytvořit skutečně jen jeden Pod (prozatím berme jako jeden kontejner). Každý kontejner je nastartován s nějakým procesem a ten když skončí svůj běh, skončí i kontejner a nám je to zatím jedno.
Vytvořte ve svém clusteru Ubuntu kontejner a jako proces použijeme bash s krátkým skriptem, který něco vypíše na obrazovku, chvíli spí a pak se ukončí.