3 Termíny a definice

Pro účely této specifikace platí následující definice. Další termíny jsou definovány tam, kde se zobrazují v kurzívě nebo na levé straně pravidla syntaxe. Termíny explicitně definované v této specifikaci se nepředpokládají, že by se implicitně odkazovaly na podobné termíny definované jinde. Termíny, které nejsou definovány v této specifikaci, se interpretují podle normy ISO/IEC 2382.1. Matematické symboly, které nejsou definovány v této specifikaci, se interpretují podle normy ISO 80000-2.

• aplikace – sestavení se vstupním bodem
• doména aplikace – entita, která umožňuje izolaci aplikací tak, že funguje jako kontejner pro stav aplikace
• argument – výraz v seznamu odděleném čárkami ohraničeným závorkami v volání metody nebo konstruktoru instance nebo ohraničené hranatými hranatými závorkami ve výrazu přístupu elementu
• assembly – jeden nebo více souborů výstup kompilátoru v důsledku kompilace programu
• chování – vnější vzhled nebo akce
• chování, definované implementací – nespecifikované chování, kdy každá implementace dokumentuje způsob výběru
• chování, nedefinované – chování při použití nepřenosné nebo chybné konstrukce nebo chybných dat, pro které tato specifikace neukládá žádné požadavky
• chování, nespecifikované – chování, kdy tato specifikace poskytuje dvě nebo více možností a neukládá žádné další požadavky na to, které je vybráno v jakékoli instanci
• znak (při použití bez kvalifikátoru)
  • V kontextu kódování bez kódování Unicode význam znaku v tomto kódování; nebo
  • V kontextu literálu znaku nebo hodnoty znaku char je bod kódu Unicode v rozsahu U+0000 až U+FFFF (včetně náhradních bodů kódu), který je jednotkou kódu UTF-16; nebo
  • V opačném případě bod kódu Unicode
• knihovna tříd – sestavení, které lze použít jinými sestaveními
• kompilační jednotka – seřazená posloupnost znaků Unicode, která je vstupní do kompilátoru
• diagnostická zpráva – zpráva patřící do podmnožině definované implementací výstupních zpráv implementace
• chyba, doba kompilace – chyba nahlášená během překladu programu
• exception – výjimečný stav hlášený během provádění programu
• implementace – konkrétní sada softwaru (spuštěná v konkrétním prostředí překladu pod konkrétními možnostmi řízení), která provádí překlad programů a podporuje provádění metod v konkrétním spouštěcím prostředí.
• modul – obsah sestavení vytvořeného kompilátorem. Některé implementace mohou mít zařízení pro vytváření sestavení, která obsahují více než jeden modul. Chování v takových situacích je mimo rozsah této specifikace.
• obor názvů – logické seskupování souvisejících prvků programu v organizačním systému
• parameter – proměnná deklarovaná jako součást metody, konstruktoru instance, operátoru nebo definice indexeru, která získává hodnotu pro vstup do člena této funkce
• program – jedna nebo více jednotek kompilace, které jsou prezentovány kompilátoru a jsou spouštěny nebo spouštěny spouštěcím prostředím
• nebezpečný kód – kód, který je povolený provádět takové operace nižší úrovně jako deklarování a provoz na ukazatelích, provádění převodů mezi ukazateli a celočíselnými typy a převzetí adresy proměnných
• upozornění, doba kompilace – informační zpráva hlášená během překladu programu, která je určena k identifikaci potenciálně sporného použití prvku programu