Argumenty
Argumenty ve volání funkce mohou mít následující tvar:
expression ( expression-list opt ) /* Volání funkce */
Ve volání funkce je seznam výrazů seznam výrazů (oddělený čárkami). Hodnoty těchto pozdějších výrazů jsou argumenty předané funkci. Pokud funkce nepřijímá žádné argumenty, měl by seznam výrazů obsahovat klíčové slovo void.
Argument může být libovolná hodnota základního typu, struktury, sjednocení nebo ukazatele. Všechny argumenty jsou předávány hodnotou. To znamená, že je do odpovídajícího parametru přiřazena kopie argumentu. Funkce nezná skutečné umístění předaného argumentu v paměti. Funkce tuto kopii používá, aniž by ovlivnila proměnnou, ze které byla kopie odvozena.
Ačkoli jako argumenty nelze předávat pole či funkce, lze předat ukazatele na tyto položky. Ukazatele poskytují způsob, jakým může funkce přistupovat k hodnotě pomocí reference. Protože ukazatel na proměnnou udržuje adresu proměnné, může funkce tuto adresu použít k přístupu k hodnotě dané proměnné. Argumenty ukazatelů umožňují funkci přistoupit k polím a funkcím i přesto, že pole a funkce nelze předávat jako argumenty.
Pořadí, ve kterém jsou argumenty vyhodnocovány, se může v různých kompilátorech a s různými úrovněmi optimalizace lišit. Před vstupem do funkce jsou však argumenty a všechny vedlejší účinky plně vyhodnoceny. Viz Vedlejší účinky informace o vedlejších účinků.
Vyhodnocuje se seznam výrazů ve volání funkce a u každého argumentu volání funkce se provádějí obvyklé aritmetické převody. Je-li k dispozici prototyp, je výsledný typ argumentu porovnán s odpovídajícím parametrem prototypu. Pokud se neshodují, je proveden převod nebo zobrazena diagnostická zpráva. Parametry také prochází obvyklými aritmetickými převody.
Počet výrazů v seznamu výrazů musí odpovídat počtu parametrů, pokud prototyp nebo definice funkce explicitně nezadává proměnný počet argumentů. V tomto případě kompilátor kontroluje tolik argumentů, kolik je v seznamu parametrů názvů typů, a v případě potřeby je převede tak, jak je popsáno výše. Další informace najdete v tématu Volání s proměnným počtem argumentů .
Obsahuje-li seznam parametrů prototypu pouze klíčové slovo void, kompilátor neočekává žádné argumenty ve volání funkce a žádné parametry v definici. Jsou-li nějaké argumenty nalezeny, je zobrazena diagnostická zpráva.
Příklad
Tento příklad používá jako argumenty ukazatele:
int main()
{
/* Function prototype */
void swap( int *num1, int *num2 );
int x, y;
.
.
.
swap( &x, &y ); /* Function call */
}
/* Function definition */
void swap( int *num1, int *num2 )
{
int t;
t = *num1;
*num1 = *num2;
*num2 = t;
}
V tomto příkladu je deklarována funkce swap ve funkci main se dvěma argumenty reprezentovanými identifikátory num1 a num2, z nichž oba jsou ukazatele na hodnoty typu int. Parametry num1 a num2 v definici ve stylu prototypu jsou také deklarovány jako ukazatele na hodnoty typu int.
Ve volání funkce
swap( &x, &y )
je adresa proměnné x uložena v argumentu num1 a adresa proměnné y je uložena v argumentu num2. Nyní pro jedno umístění existují dva názvy („aliasy“). Reference na argumenty *num1 a *num2 ve funkci swap jsou fakticky reference na proměnné x a y ve funkci main. Přiřazení ve funkci swap ve skutečnosti zamění obsah proměnných x a y. Proto není zapotřebí žádného příkazu return.
Kompilátor pro argumenty funkce swap provádí kontrolu typů, protože prototyp funkce swap obsahuje typy argumentů pro každý parametr. Identifikátory v závorkách prototypu a definice mohou být shodné či odlišné. Důležité je, aby se v prototypu i v definici shodovaly typy argumentů s parametry v seznamu parametrů.